---

Mezi prvními nástroji, které byly vyvinuty pro zatížené cviky byla osa. Dlouhá železná tyč s nějakým typem závaží na každém konci. Nejprvnější osy používaly koule jako závaží,  které mohly být vyváženy tím, že se do nich nasypal písek nebo broky.  Skvělá knížka o historii vzpírání a zařízení, která to umožnila je od autora Davida Willoughbyho The Super Athletes (A.S. Barnes and Co., 1970).

Ale vývojem, který pan Willoughby nemohl předpokládat se v polovině sedmdesátých let minulého století věci rychle změnili. Pán, který se jmenoval Arthur Jones vynalezl typ cvičících strojů, které zrevolucionizovaly cvičení se závažím. Naneštěstí ne všechny revoluce jsou obecně prospěšné. Pro své stroje Nautilus využil takzvaného "principu proměnného odporu", o kterém tvrdil, že využívá toho, že každá část rozsahu pohybu u každé končetiny je jinak silná. Navrhnul stroj pro každou končetinu nebo část těla a zakomponoval do něj vačku na které byl připojený řetěz s komínkem závaží na konci a tímto způsobem během pohybu měnil odpor proti klubu.  Tyto stroje byly navrženy tak aby se používaly v určitém pořadí,  jeden po druhém bez pauzy mezi sériemi, protože různé části těla byly cvičeny za sebou. A celá ta myšlenka (z komerčního hlediska) byla, že pokud se dá do okruhu dost strojů – každý, který cvičí jinou část těla  –  se potom bude cvičit celé tělo.  Tyto stroje byly skvěle vypadající a velice dobře vyrobené a již brzy měla většina posiloven (v USA) povinný a velice drahý okruh Nautilus s dvanácti stanovišti.

 Posilovací stroje nebyly v té době nic nového. Většina středních škol měla posilovací stroj značky Universal Gladiator na kterém se daly dělat předkopy a byla na něm kladka. Tento stroj byl známý všem lidem, kteří měli nějakou zkušenost s posilováním.  Rozdíl u těch nových strojů byl v marketingu. Nautilus zdůrazňoval, že na tomto okruhu se cvičí celé tělo, což nikdo předtím nikdy neudělal. Televizním divákům byly dopřávány série "před a po" reklam ve kterých figuroval Casey Viator, pán, který výrazně přibral na svalech tím, že používal stroje Nautilus. Co v reklamách nebylo je, že pan Viator znovu nabíral svojí velikost, kterou předtím vybudoval více konvenčními metodami jako zkušený kulturista.

Arthur jones dokonce šel tak daleko, že tvrdil, že síla získaná na strojích Nautilus se může převést do tak komplikovaných pohybů jako je olympijské vzpírání bez toho aniž by se olympijské vzpírání trénovalo s těžkými vahami.  Fakt, který se příčí teorii posilování a praktickým zkušenostem. Ale Nautilus nabral moment a stal se obrovským komerčním úspěchem. Podobné zařízení zůstává moderním standartem v posilovnách po celém světě.

 Hlavním důvodem bylo, že Nautilus umožnil zařízením ve fitness průmyslu nabízet běžné populaci něco co bylo předtím nedostupné.  Pokud chtěl návštěvník před vynálezem Nautilu trénovat tvrdě a důmyslnějším způsobem než mu dovolovaly stroje značky Universal,  musel se naučit používat olympijskou osu. Někdo ho to musel naučit a navíc to někdo musel naučit zaměstnance toho zařízení. Takovéto profesionální znalosti byly a stále jsou velice časově náročné a většinou nedostupné. Ale se stroji Nautilus se zaměstnanec s minimální mzdou mohl velice rychle naučit jak použít celý okruh a zdánlivě nabídnout procvičení celého těla s minimální investicí do zaměstnancova vzdělání. Navíc se celým okruhem dalo projít za 30 minut a tím snížit čas, který návštěvník stráví v posilovně a tak zvednout kapacitu zařízení.  Nautilus doslova umožnil existenci moderních posiloven.

 Ten problém byl samozřejmě v tom, že trénink založený na posilovacích strojích nefungoval tak jak bylo slibováno v reklamách.  Cvičením na těchto strojích bylo skoro nemožné nabrat svalovou hmotu.  Lidé, kteří se o to pokoušeli cvičili poctivě celé měsíce bez toho aniž by nabrali výraznou váhu ve svalech.  A potom co přešli na trénink s olympijskou osou se stala zázračná věc:  Během týdne nabrali víc než za celou dobu, kterou cvičili na 12ti stanovištích okruhu Nautilus.

 Důvod proč izolační cviky na strojích nefungují je ten samý z jakého osy fungují tak dobře. Lépe než jakýkoliv jiný nástroj k získání síly.  Lidské tělo funguje kompletně jako systém –  funguje tak a rádo tak cvičí. Je rádo, když je rozloženo do určitých částí a když se tyto části potom cvičí odděleně. Protože síla, která se tímto způsobem získá nikdy nebude tímto způsobem využívána. Obecně řečeno, způsob, kterým se síla získává musí být stejný jako způsob, kterým se síla bude využívat. Nervový systém ovládá svaly a vztah mezi nimi se nazývá "neuromuskulární". Když je síla nabitá způsoby, které neodpovídají způsobům, kterým síla bude využívána, neuromuskulární aspekty tréninku nebyly vzaty v potaz. Neuromuskulární specifita je nepříjemná realita, ale tréninkové programy jí musí respektovat stejným způsobem jako respektuji zákony gravitace.

 Olympijské osy a základní cviky na které je používáme jsou nadřazené jakýmkoliv jiným cvičebním nástrojům, které byly kdy vynalezeny. Správně provedené cviky v plném rozsahu pohybu s olympijskou osou jsou v podstatě funkční vyjádření lidské kosterní a svalové anatomie pod zátěží.  Každý cvik je řízen individuální drahou pohybu každého sportovce, je jemně vyladěn individuální délkou končetiny, pozicí uchycení svalu, úrovní síly, pružností a neuromuskulární efektivností. Rovnováha mezi všemi svaly, které jsou do cviku zapojeny je nedílnou součástí tohoto cviku, protože jejich podíl práce je přesně předurčen lidskou anatomií. Svaly pohybují klouby mezi kostmi, které přenášejí sílu na zátěž a ten způsob jakým je toto dosaženo je funkce celého systému. A když je tento systém využíván tak jak byl navržen tak potom funguje optimálně a trénink by měl respektovat jeho design. Olympijské osy umožňují aby se zátěži hýbalo přesně tak jak bylo tělo vyvinuto, protože každý aspekt toho pohybu je určen parametry těla.

 Na druhou stranu stroje nutí aby tělo hýbalo se závažím podle konstrukce toho stroje. To výrazně limituje schopnosti těchto cviků uspokojit individuální potřeby sportovce. Například neexistuje způsob jakým by člověk mohl využít kvadricepsy izolované od hamstringu v jakékoliv pohybu který existuje mimo cvičení na strojích, které byly k tomuto účelu navrženy. Žádný přirozený pohyb nemůže být tímto způsobem proveden. Kvadricepsy a hamstringy vždy pracují spolu ve stejný moment, tak aby vyvážily síly na každé straně kolena. A když vždy pracují spolu, proč by tedy měly být cvičeny odděleně? Protože někdo vynalezl stroj, který nám to umožní?

 Dokonce i stroje, které nám umožní trénovat více kloubů najednou nejsou optimální, protože dráha pohybu prostorem je určena tím strojem a ne individuální biomechanikou člověka, který je používá. Osy umožňují jemné úpravy pohybu v průběhu cviku a tak umožní aby se projevila individuální antropometrie.

 Dále osy vyžadují aby každý udělal tyto úpravy pohybů a všechny další, které jsou nutné, aby udržel kontrolu nad pohybem toho závaží. Tato stránka cvičení se nedá dost zdůraznit - kontrola nad osou, rovnováha a koordinace, které jsou po cvičenci vyžadovány jsou jedinečné pro cvičení s osou a kompletně chybí při cvičení na strojích. A protože každý aspekt pohybu zátěže je kontrolován cvičencem, každý aspekt toho cviku je proto trénován.

Existují ještě další výhody. Nakonec kosti jsou to co drží váhu, která je na ose. Kosti jsou živé tkáně, které reagují na zátěž, stejně jako svaly, šlachy, kůže, nervy a mozek. Adaptují se na stres stejně jako každá jiná tkáň a stávají se tvrdší a hustší jako reakce na větší zátěž.  Tento aspekt tréninku s olympijskou osou je velice důležitý pro starší cvičence a ženy, pro které je hustota kostí velkým faktorem ve zdraví.

 Olympijské osy jsou také velice ekonomické. Pět nebo šest velice funkčních posiloven ve kterých se dají dělat doslova stovky různých cviků mohou být pořízeny za cenu jedné posilovny plné nových moderních posilovacích strojů. A i když cena není faktor, uživatelnost by měla být. V různých institucích je třeba zvážit kolik lidí najednou může cvičit v posilovně za kterou daná instituce zaplatí určitou částku. Toto rozhodnutí příjmo ovlivní kvalitu tréninku.

 Jediný problém se cvičením s olympijskou osou je fakt, že drtivá většina lidí neví jak je správně použít. Toto je dostatečně závažný a legitimní problém aby s nimi mnoho lidí necvičilo bez možnosti se naučit jak to dělat správně. Tato kniha je skromným pokusem jak tento problém vyřešit. Tato metoda učení cviků s osou byla vyvinuta v průběhu třiceti let v komerčním fitness průmyslu, tedy v té malé části, která zůstává v rukou lidí, kteří chtějí výsledky a pravdu o tom co funguje a kteří věří v časem prověřené principy biologie. Doufám, že to bude fungovat stejně pro vás, jako to fungovalo pro mě.

Z knihy Starting Strength: Basic Barbell Training, autor: Mark Rippetoe