Gregor Gym zvedá českou vlajku!

06 / 03 / 2022
Gregor Gym zvedá českou vlajku!

To, co tady předvádíme za poslední roky, mně přijde jako naprosté selhaní lidského rozumu. Nejdřív nás tady banda psychicky narušených jedinců přesvědčovala o zákeřné nemoci, která všechny zahubí. Ta naštěstí záhadně zmizela a můžeme doufat, že už se nikdy nevrátí. Ono ale všechno špatné je pro něco dobré. Marně jsem doufal, že více lidí otevře oči a začnou vidět rozdíl mezi pravdou a touhou po penězích a honbou za mocí. Bohužel se tak nestalo.


Vrývání strachu pod kůži lidí funguje jako dokonalý nástroj na ovládnutí všeho a všech. Tak co tu máme dneska. Rusko! Absolutně se neopovažuji hodnotit, co se od nás na východ děje. Neznám podrobnosti konfliktu, ale znám historii. V první radě bych chtěl říct, že nejsem žádný komunista, prorus ani fašista. Války tu bohužel byly, jsou a budou. Konflikty ve Vietnamu, Iráku, Íránu, Kosovu byly vesměs pořád o tom samém. Stejně jako nyní konflikt na Ukrajině. Vždy jde bohužel o moc, peníze a vždy to odnesou nevinní lidé. Nejhorším novodobým konfliktem byla druhá světová válka. Bezpochyby změnila chod dějin.

Podívejme se do minulosti a srovnejme ji s dneškem. Zbrojit a pumpovat peníze do obrany a ochrany našeho státu. To jako vážně? V historii jsme měli jedno z nejlepších opevnění ve střední Evropě na při okupaci v březnu 1939 jsme ho bez jediného výstřelu odevzdali do rukou nacistů. Německo coby iniciátor dvou světových válek nyní začíná masivně zbrojit. V jednom z rozhovoru na internetu jsem zaslechl, že na sílu máme odpovědět vždy silou. Když jsem se zamlada účastnil pouličních rvaček, poměrně brzo jsem na vlastní kůži pocítil, že při zastoupení jeden proti čtyřem dostanu naloženo 4x tolik. On totiž v reálném životě nikdo není James Bond a taková nakládačka celkem dost bolí. A to mě naučilo jedinou věc. Agresivní chovaní vždy přináší jen agresivní chovaní. Česká republika není v pozici silného státu. Pokud se nám zastaví u hranic jakékoliv silnější vojsko, nezbyde nám nic jiného, než vyjednávat a sjednat pro naši zemi co nejlepší podmínky.

Co to pro nás znamená? Semknout český národ, uzavřít hranice, omezit import základního zboží a zaměřit se na maximální soběstačnost našeho státu. Ale Česká republika se opět chová jinak. Na Facebooku vidím plno ukrajinských vlajek u lidí, kteří do minulého týdne ani nevěděli, kde Ukrajina leží. Rozbíjení ruských obchodů a nesnášenlivost k ruskému národu, bez kterého bychom tady všichni pochodovali s knírkem a zvednutou pravici. Posíláme dary
a pomoc do cizí země a úplně zapomínáme, že tu pomoc za pár měsíců můžeme potřebovat v té naší. V žádném případě netvrdím nepomáhat, ale pomoc musí být v naší zemi a tam, kde je to nejvíc potřeba. Jako naprostý zločin prosti naší republice vidím zdražovaní základních životních potřeb. Náš stát vyhlašuje sankce pro Rusa, ale opatření proti růstu cen už nezajistí. Musíme si tedy pomoci sami. Jak?

Snažit se minimálně podporovat tuhle krádež z našich kapes. Trh se chová velice jednoduše.  Každý prodejce se snaží prodat za tu nejvyšší možnou cenu, kterou mu trh dovolí. Co se ale děje nyní? Cena pohonných hmot a energií roste abnormálně nahoru. Jak se zachoval zákazník? Naprosto iracionálně.  Místo toho, aby přestal kupovat nebo omezil nákup či hledal alternativu, začal ze strachu z dalšího zdražovaní nakupovat jednou tolik. Výsledek? Prodejce si mne ruce, protože zdražil a zisky mu letí raketově nahoru. A pokud zákazník kupuje za tuhle cenu, bude kupovat i za tu vyšší. A tenhle koloběh se zastaví, až zákazník nebude mít za co kupovat. Pokud tohle udělají dodavatelé pohonných hmot, potravin a energií, je to naprosto tristní, protože běžný spotřebitel nemá obrany. Vlastně ano, může začít do práce jezdit třeba na kole.

Z článku možná vyplývá, že jsem pro to, abychom nedělali nic a počkali, až to všechno přejde. Ale opak je pravdou. Musíme udělat pro naši zem naprosté maximum. Přestat už jednou pro vždy si hrát na to, co nejsme a začít fungovat jako soběstačný a hrdý národ, který byl dřív jednou z nejvyspělejších zemí Evropy, protože teď je k tomu ta pravá příležitost. Vždy je potřeba určit, kdo je náš opravdový nepřítel. Pokud jednoho dne bude naše země opravdu napadaná a my se budeme muset bránit, nezapomínejme na historii. Kdo byli ti, kteří při nás v těžkých dobách opravdu stáli? Ukrajincům a Rusům držím palce, ať tuto zlou dobu ve zdraví přečkají. A my Češi, pokud chceme někomu pomoct, musíme nejdříve pomoci sami sobě, abychom se zase stali jedním z nejvyspělejších a hrdých států Evropy a mohli být oporou pro ostatní.